Po druhém porodu jsem se cítila úplně mimo. Byla jsem unavená, fyzicky slabá a hlavně jsem úplně ztratila sebevědomí. Tělo se změnilo, hormonálně jsem byla rozházená a měla jsem pocit, že už nikdy nebudu „ve své kůži“.
Zároveň jsem měla obrovský strach začít se hýbat. Nechtěla jsem nic pokazit, netušila jsem, co je po porodu bezpečné, a bála jsem se, že si spíš ublížím než pomůžu. Ale zároveň jsem cítila, že se musím začít hýbat, pokud se chci dát dohromady – fyzicky i psychicky.
Oslovila jsem Petra, protože jsem hledala někoho, kdo mi pomůže bez tlaku a přizpůsobí se tomu, kde zrovna jsem. A přesně tak to i probíhalo. Žádný nátlak, žádné extrémy. Začali jsme velmi pozvolna, podle mých aktuálních možností. Dva tréninky týdně v posilovně, zaměřené na střed těla a základní sílu, a k tomu pravidelné procházky s kočárem.
Nepotřebovala jsem žádné drastické diety ani přehnané cíle. Jen pravidelnost, trpělivost a někoho, kdo mi připomínal, že i malý krok je krok dopředu.
Postupem času jsem začala cítit změny – nejen fyzicky, ale hlavně uvnitř. Vrátila se mi síla, zpevnilo se tělo, ale hlavně jsem se začala znovu starat o sebe s radostí. Dnes mám zpátky nejen lepší postavu, ale hlavně víc energie a chuť být aktivní.
Pochopila jsem, že péče o sebe může být přirozenou součástí života – i s dětmi.